Většina složek imunity spolupracuje s jinými složkami, ať už nespecifické, nebo specifické humorální i buněčné imunity. Příkladů spolupráce bychom našli mnoho: komplex antigen – protilátka (specifická imunita) aktivuje komplement (nespecifická imunita); protilátky ( specifická imunita) často působí jako opsoniny pro různé buňky: makrofágy (nespecifická imunita) nebo cytotoxické buňky (specifická imunita); atd.
Dá se tedy říci, že imunita působí jako jeden celek a rozdělení je důležité jenom pro didaktické účely. Důkazem je i to, že je imunita jako jeden celek řízena:
1. genetickými vlivy
2. zpětnou vazbou mezi jednotlivými složkami
3. regulací na úrovni metabolických procesů ( například zvýšení teploty – horečka vede ke zvýšení metabolismu vůbec, ale hlavně ke zrychlení proliferace imunokompetentních buněk, k rychlejšímu vzniku protilátek a k rychlejšímu pohybu leukocytů).
4. neurohumorálními vlivy: např. kortikoidy snižují imunitu, stress (aktivací především sympatiku ) snižuje imunitu také.
